Jak a kdy může pronajímatel zvýšit nájemné?

Občanský zákoník specifikuje podmínky, kdy je možné tak učinit a za jakých podmínek.

 

Nájemné je jedno ze základních – a zásadních – ujednání při uzavírání nájemní smlouvy, zvyšování nájemného se zde může zcela vyloučit.

 

Pronajímatel nemůže zvýšit nájemné libovolně.

 

 
Nájemní smlouvy na dobu neurčitou
 
U smluv na dobu neurčitou lze zvýšit nájemné tak, aby se rovnalo výši obvyklého nájemného v okolí v daném období. Pokud tedy je nájemné stanoveno nižší než u srovnatelných bytů v dané lokalitě, může pronajímatel jednou za rok navrhnout zvýšení.
Návrh musí mít písemnou podobu a navýšení nesmí překročit 20 procent za poslední tři roky. Pronajímatel musí prokázat, že v dané lokalitě je běžné vyšší nájemné. To musí doložit buď znaleckým posudkem, nebo například minimálně třemi nájemními smlouvami z jiných domů v okolí.
Jestliže nájemce do dvou měsíců neodsouhlasí jeho návrh, může se pronajímatel do dalších tří měsíců domáhat zvýšení u soudu. V soudním řízení pak může být na návrh pronajímatele i překročen 20% limit, a to až do výše obvyklého nájemného. 
 
Pronajímatel může také zvýšit nájemné, pokud byly v bytě, resp. v domě, provedeny stavební úpravy, které trvale zvýšily užitnou hodnotu bytu, podmínky bydlení v domě nebo byly provedeny za účelem úspory energie a vody. Nájemné může být zvýšeno až o 10 % účelně vynaložených nákladů. 
Jak konstatuje spotřebitelský magazín dTest, souhlasí-li s návrhem na takové zvýšení nájemného alespoň nájemci dvou třetin bytů v domě, platí dle občanského zákoníku zvýšené nájemné i pro ostatní nájemce. Pokud se pronajímateli nepodaří dohodnout se s nájemci, může navrhnout navýšení o 3,5 procenta vynaložených nákladů ročně. 
 
 

 
Smlouva na dobu určitou
 
Někteří pronajímatelé sjednávají nájemní smlouvy na dobu určitou, a to na krátkou dobu jednoho či dvou let. V tomto případě mají volné ruce, protože limity pro zvýšení nájemného platí pouze u smluv na dobu neurčitou. A tak pokud má nájemce zájem pokračovat v nájmu, musí při sjednání nové nájemní smlouvy akceptovat jakékoli zvýšení. 
Pokud nebude souhlasit, nájem skončí uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána.
 
 
Inflační doložka
 
V nájemní smlouvě bývá často zvyšování nájemného upraveno tzv. inflační doložkou. Toto ustanovení uvádí, že nájemné se zvyšuje podle míry inflace
Je však třeba mít k tomu smluvně zakotveny další údaje.
Prvním z nich je, kterou konkrétní inflací se bude navyšování nájmu řídit. Většinou se míra inflace vyjadřuje pomocí indexu spotřebitelských cen, který zveřejňuje Český statistický úřad. Ale mohou to být i jiné ukazatele, proto je třeba je ve smlouvě přesně stanovit.
Dále je třeba určit datum, ke kterému se nájemné bude zvyšovat. 
Většinou to bývá první leden, ale může to být i například datum uzavření nájemní smlouvy či jiný termín. S inflační doložkou dochází ke zvýšení nájemného automaticky. A tak pronajímatel sice nemusí nájemce k platbě zvýšeného nájemného vyzvat, nicméně doporučuje se, aby tak učinil. Je možné tak předejít různým nedorozuměním, špatným výpočtům a podobně.
 
 
Služby nejsou nájemné
 
Většina nájemců je zvyklá říkat „nájem“ všem poplatkům, které odvádí majiteli domu. Tato platba se však dělí na dvě části.
Jednou z nich je faktické nájemné, druhou jsou úhrady za služby, jako je odvoz odpadu, úklid, poměrná část energií za společné prostory, případně používání výtahu a další. Platby za služby by měly odpovídat skutečným nákladům rozpočítaným na byty a osoby, a tak se jich inflační doložka netýká. Tyto platby se zvyšují pouze tehdy, pokud jsou zvýšeny od dodavatelů služeb. 
Pravidelné zvyšování nájemného o fixní částku nebo zvyšování formou inflační doložky se doporučuje sjednat v nájemní smlouvě. 
 
Lucie Mazáčová
 
informace pocházejí z webu realitymorava.cz